V Reflexu 37/2016 píše český podnikatel slovenského původu Stanislav Gálik v odpovědi na otázku, kde byl žil nejraději ve světě, který z velké části procestoval. Gálik píše, cituji: "Tady, v České republice, my se tu máme ohromně dobře. Báječně. Nádherná země, bezpečná s nízkou nezaměstnaností, s fantastickou zdravotní a sociální péčí a fungujícím školským systémem. Kdykoli si člověk na něco stěžuje, zjistíte, že prostě jen málo cestoval a nemá to s čím srovnat nebo si neuvědomuje možnosti, které v českém prostředí má. Podle mě žijeme ve skvělé zemi a máme být za co vděční..." Tolik pan Gálik. Já osobně s jeho názory souhlasím. Gálik píše to podstatné, člověk, který cestuje... může srovnávat. Cestování rozšiřuje obzory, zbavuje lidí předsudků, obohacuje člověka po mnoha stránkách. Jak psal již Voltaire, k tolerantním a rozumným politickým názorům nemůžeme dojít tím, že budeme vegetovat v jednom malém kousíčku země. Jsem rád, že velká část našich absolventů po ukončením studia cestuje po světě a dívá se, jak to dělají jinde. Jednou z nich je i naše maturantka Lenka Hlaváčková (maturita 2008). Cestuje svým svérázným způsobem (oživila mé vzpomínky na vlastní cesty stopem do Bulharska či do Estonska) a ještě k tomu zajímavě píše a fotí. (mk)
Více zde:
http://cestatam.wixsite.com/cesta-tam
