Ahoj všem,
jmenuji se Adéla Nevoránková a jsem studentkou 2.A Gymnázia Broumov.
Kdyby mi někdo před 3 lety řekl, že budu studentkou na gymnáziu, nejspíš bych se mu vysmála. Studovala jsem ZŠ Teplice nad Metují a už zde jsem cítila, že jsem „jiná“. Nezajímala mě líčidla, nové účesy a nejnovější módní doplňky mých spolužaček. Já měla SEN! Chtěla jsem být záchranářkou. Od dětství se věnuji hasičskému sportu. V současné době trénuji malé děti a každý rok navštěvuji hasičsko-záchranářský tábor-RESCUE CAMP.
Podala jsem si proto přihlášky na: Střední zdravotnická škola Trutnov a Bezpečnostně právní činnost Třebechovice pod Orebem. Tohle pro mě totiž byla nejlepší cesta, jak se stát rychle záchranářkou a dělat co nejdříve to, co miluji. Necelé tři týdny před přijímacím řízením na moji vysněnou školu jsem dostala epileptický záchvat. Zhroutil se mi svět. Ani na jednu školu jsem nesplňovala hlavní podmínku: ZDRAVOTNÍ STAV. Co teď ??? Přihlášky již byly uzavřené a já vlastně ani nikdy nepřemýšlela nad jakoukoliv jinou alternativou.
Moje maminka s mojí sestrou rychle vymýšlely a obvolávaly všechny možné školy, které by přicházely v úvahu. Výsledek? Nula. Všechny přihlášky uzavřené a naplněné stavy studentů mi nedaly jakoukoliv příležitost. Nápad mojí maminky zněl: „ A co gymnázium? Budeš mít dostatek času na to zjistit, jak na tom se svým zdravotním stavem jsi, anebo najít vhodnou alternativu.“ Obvolala tedy tři gymnázia. Nikde mi ale, bohužel, nechtěli dát ani šanci. Jedinou výjimkou bylo Gymnázium Broumov. Skvělý pan ředitel mi dal možnost. Měla jsem tedy jen jednu školu, jednu šanci.
Přijímací řízení nedopadlo úplně podle představ, ale i tak jsem se na svoji jedinou možnost dostala.
A jsem tu! Šťastná jako blecha! Mám skvělou třídu plnou stejných, jiných (snad nikoho neurazím) lidí, jako jsem já. Nikdo tu neřeší věci, které pro mě byly na základní škole noční můrou. Mám skvělou partu opravdových přátel, kapelu a velkou oporu. Bála jsem se, jak to na gymnáziu zvládnu, ale díky skvělé partě přátel a učitelů, kteří tu jsou pro nás, mám prospěch lepší, než jsem čekala.
Jak bude můj život probíhat dál, nemám ani ponětí. Stále doufám, že se můj zdravotní stav bude jen zlepšovat a já si splním svůj sen! A jestli ne, věřím, že Gymnázium Broumov mi dá skvělou průpravu na jiný obor, který se třeba stane pro mne zajímavým.
Děkuji, že tu mohu být! Adéla Nevoránková
